11.06. 2014 • 
Naučit dítě hospodařit s penězi je věc důležitá, ba co víc, nezbytná. Jenže jak naučit hospodařit, když to sám ani nesvedu. Se špatným hospodařením má problém řada lidí a to zejména proto, že dříve kapesné nebylo běžné a děti se k takové činnosti neučily, protože ani mnohdy peníze rodiny nazbyt neměly. A tak si to přenáší dál, na další generace. Jenže s tím by měl být konec, alespoň u mnohých důsledných rodičů. Následující článek může řadě z nich pomoci, najít systém, jak dítěti podstatu peněz vysvětlit a stavět ho do role, že bankovky i mince se sami od sebe nerojí na účtu, ale je potřeba je vydělat a všechno něco stojí. Určitě však dítě nestavte do role, že ono samo vás toho také mnoho stojí, protože pak začne mít pocit méněcennosti, toho, že je zbytečné a nežádoucí. Dítě má o dost citlivější duši, než dospělý a snadno by se tak cítili velice nešťastně.
Nejlépe, jak dítě naučit fungování peněz, je dávat mu tak zvané kapesné. Jsou rodiče, kteří si myslí, že je to zbytečná záležitost, že stejně pak dítěti ještě něco navíc, takže se spokojí s tím, že prostě až si dítě samo řekne, že něco potřebuje, tak mu požadovaný obnos dají. Jenže to je hrubá chyba. V takovém případě dítě nabude přesvědčení, že peněz je všude mnoho, že vaše, rodičovská peněženka je bezedná a že tudíž může chtít další a další peníze a jestliže jednou řeknete dost, pak se může stát, že to dítě bude chápat jako osobní útok na něj – co se stalo špatně, přece jsem nic špatného neprovedl, ptá se samo sebe, a nerozumí tomu, že dříve to šlo, dnes už to nejde. Některé děti tak začnou přemýšlet, zda je rodiče nepřestali mít rádi a přesvědčení se stupňuje, pakliže do rodiny přibude jeho nový sourozenec. Toho začne nenávidět.
Proto nic takového neriskujte a snadno dítě přimějte, aby si samo spořilo a mělo představu o fungování peněz a jejich omezenosti a těžkém udržení. Nejlepší cesta je dávat mu peníze vždy ve stejnou dobu, ideálně stejný čas. Nejlepší je třeba zafungovat jako při výplatě a každý měsíc, nejlépe určený den pak dítěti dohodnutou částku dejte. Poté se již nestarejte, co s penězi udělá. To proto, abyste získali jeho důvěru. Musí samozřejmě vědět, na co jsou určeny. Například u velkých dětí je běžné, že jim tím kryjete ošacení, svačiny a další, proto si peníze musí rozvrhnout tak, aby si nové boty mohlo koupit, a ne zase žádat od rodičů. Když od dítěte budeme vyžadovat přesný seznam toho, co si koupilo, uzavře se a bude nám i lhát. Uvědomte si, že dítě má právo na soukromí a takovým přístupem se od vás jedině odtáhne. Nechte ho v tom, až bude potřebovat peníze, řekněte mu, že dostal minulý týden a bude si další tři týdny muset počkat. Prostě jak v běžném životě.
Perfektním pomocníkem pro spoření, je pokladnička, tradiční prasátko. Ideální je, když je průhledná a dítě přímo vidí, kolik asi peněz má. Samozřejmě že s metodou pokladničky budete začínat. Středoškolákovi vaše přednášky o výhodnosti spořícího prasátka proletí jedním uchem tak, druhým ven. Naopak malé dítě, jak uvidí, že se mu peníze množí a přibývají, začnete si dost o smyslu spoření uvědomovat, aniž byste ho o tom museli sami poučit. Mnohdy si tak děti šetří, třeba i na kolo, drahou panenku, nebo kočárek. Což jsou věci většinou drahé, ale dítě dokáže mít trpělivost, umí si všechno dohromady spočítat a tak začne samo hospodařit. Do jeho pokladničky mu však nikdy nelezte. Nedávejte ani do ní peníze. Ty dejte dítěti, ať si s nimi udělá, co chce. Tím projevíte dítku důvěru a ono pochopí dost samo.
Často kladoucí otázkou je, kolik dítěti vlastně do pokladničky dát, nebo spíše – kolik dítěti dát, aby otázka byla přesná. Prvně si ujasněme, v kolika letech začneme s výukou ohledně světa financí. První kroky je nutné zavést již v předškolním věku, ale nutnost je v první třídě. Dítě by si začátek povinné školní docházky mělo spojit i s jistou povinností se sám o sebe starat (v rámci možností samozřejmě). Aby vědělo, že škola je důležitá a ono je již starší, a tudíž musí o sebe více dbát. Na prvním stupni je ideální dávat dítěti měsíčně tak dvacet, třicet korun, maximálně však padesát. Mnoho peněz by nedělalo dobrotu. Uvědomte si, že dítě má postaráno jak o ubytování, stravu a další služby, peníze by mělo mít na to, aby si spořilo, anebo pro občasné výdaje za zmrzlinu, žvýkačky a podobně. Dobré je také každý rok dítěti něco přidávat, tak například v první třídě začněte dítěti dávat dvacet korun, v třetí třídě třicet a tak podobně. Je na vás, jakou taxu zvolíte, každopádně ji dodržujte.
Od druhého stupně můžete dítě nechat samo hospodařit ohledně oblečení, případně dalších nutností. Tudíž dítěti můžeme zvednout kapesné. Nechte ho vybrat si, co chce nosit, používat a podobně a opět se nestarejte, za co peníze utrácí. Jen si dejte pozor, aby peněz nedostávalo až přespříliš, maximálně do pětiset korun, protože jinak by mohlo mezi stejně starými spolužáky působit jako majetné a stalo se tak terčem různých útoků, nebo by si kamarády mohlo kupovat. To nedovolte, ale pokud ani nechcete, aby dítě v kolektivu působilo dojmem chuďase, zeptejte se i jiných rodičů, kolik tak dítěti dávají peněz.
V době, kdy je z vašeho potomka středoškolák, již by mělo dostávat dost peněz na to, aby si obstaralo jízdné, svačiny i obědy, oblečení a další běžné denní potřeby. Pamatujte na to, že tyto děti, tedy raději mladiství, by si i rádi přivydělali nějakou tu korunu, ale bohužel na většinu půstů je nevezmou, jedině tak sezoně, na sběr plodů a podobně. Takže dejte svému potomkovi možnost vydělat si peníze třeba u vás. Jestli máte zavedené placené mytí nádobí apod. je na vás, ale takové činnosti se moc nedoporučují. Raději spíš aby vám pomohlo s něčím navíc, vaší profesí apod. nejlepší je, pokud pracujete z domu, nebo podnikáte. Každopádně by dítě mělo dostávat peníze i tak a to stejnou částku, jakou jste mu dávali v deváté třídě na základní škole, anebo o něco vyšší. Závisí také na tom, jak si vše doma nastavíte a co všechno si potomek z kapesného musí hradit sám.
Toto je průprava, která vaše dítě musí naučit, jak s penězi hospodařit a také, že mají jistou hodnotu a vy je do práce nechodíte jen tak vysedět, ale máte je zasloužené. To ostatně dost dobře pozná, když začne pracovat, anebo studovat vysokou školu a při ní také pracovat. Vysokoškoláci vědí, co kolik stojí a také mají možnosti pracovat na směny, případně na zkrácený úvazek. V takovém případě je dobré, když na něm necháte starost samo o sebe, aby si zaplatilo nájem, i cestovné i jídlo. V tu chvíli si začne vážit peněz mnohem více, ale také práce a samotného studia. To by mělo být jeho motivací školu dokončit co nejdříve a úspěšně, aby se pak naplno mohlo věnovat tomu, co chce v životě dělat.
